Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco málo o Erice

24. 11. 2006

Když umřel Argoušek a Káča - když nikdo nebyl doma přelejzala plot a zdrhala do Bystrého, jsem se rozhodla pořídit si štěně ohaře a sama si ho vycvičit. Jelikož jsem chtěla fenu  nejen na myslivost, ale i na sport(dog-trekking,skijoring,bikejoring a canicross) rozhodla jsem se pro výmarského ohaře. V časopisu myslivost jsem objevila inzerát na štěňátka z CHS Z Údolí Vltavínů. Stanice je v Týně nad Vltavou a chovatelem pan Josef Odehnal. Byl to první vrh výmarů v této CHS, pan Odehnal chová i dlouhosrsté jezevčíky. Byla jsem se tam podívat když bylo štěňátkům asi 4 týdny a vybrala jsem si jednu čubinku. Ve vrhu byli 2 čubinky 3 pejsci. Nrodili se 1. května 2004 a 1. května ale 1999 jsme si brali i Káču z útulku(tudíž slaví také 1.5. narozeniny).

Erika bylo moje první štěně, první pes kterého jsem cvičila na zkoušky a zkoušky úspěšně absolvovala. Byla od mala neuvěřitelně poslušná a až na práci ve vodě se učila docela rychle. Byla taková trochu bojácná, ale se zkušenostmi je to lepší a lepší. Hodně nám pomohl výcvikový víkend v Brodě nad Dyjí, kde se naučila pracovat mezi psy a zkusila si tam zkouškové podmínky. Zopákly jsme si to před vodními zk. na  výcvikovém táboře. Tam jsme ale kvůli povinnostem mohli být jen na půlku.Dlouho jsme cvičily jen sami a není to úplně ideální. Seznámili jsme se s Jardou a Janou Baškovými, kteří jsou také z Kounova a mají také výmara Akima z Mervartova dvora. Když měl někdo z nás zvěř, tak jsme šli spolu cvičit. Na vodních zk. mě nabídli myslivci z náchodska, že se scházejí každou neděli a cvičí svoje pesany, cvičit s nimi. Tak jsem toho využila. Hlavně hledání na polní práce. U nás není skoro drobná zvěř a tak to je problém. Příští rok se chystáme na lesky a podle toho jak dopadnem tak eventuelně na všestranky. Chystám se ji vytáhnout i na klubovou výstavu, ikdyž se chovu zatím věnovat nechci. O zkouškách se rozepíšu v dalších příspěvcích.