Jdi na obsah Jdi na menu
 


Káča

24. 11. 2006

V roce 1999 jsme bydleli v Praze a měli jsme blbý nápad : ) podívat se do útulku v Tróji a přispět jim na provoz. Samozřejmě že jsme se tam zakoukali do pejska. Byla to fenečka křížence dalmatina. Měla něco s pacinou, byla hnědá a jmenovala se Káča. Dalmatiny zrovna nemusím - v tý době zrovna byla vlna oblíbenosti díky filmu 101 dalmatinů, ale tahle nás okouzlila. V útulku nám ale řekli, že je zamluvená, že si pro ni mají přijet nějaké dvě slečny, ale jestli si nepřijedou do 17 tak ji dají nám. Slečny přijely narvaly fenečku do kufru a ještě byly překvapené, když jim řekli že je to kříženec.  Pak jsem tam párkrát byla vyvenčit nějakého pejska a skončilo to tak, že jsem si vybrala jinou fenečku. Byla tam krátce, našli ji na Lehovci a měla zánět očí.  Neměla ještě ani jméno a kartu. Dali mi ji pod podmínkou, že ji doléčím ty očička. Tak jsem si domů přivezla fenečku a dala jsem ji jméno Káča po té dalmatince. Asi za půl roku mi volali z útulku, že jim tam tu dalmatinu vrátily a já jsem musela s lítostí odmítnout, protože jeden pes do paneláku stačil.

Káča by byla docela šikovná na agility, ale v té době to nebyl až tak častý sport a z Letňan do Komořan to bylo daleko. Zkoušela jsem to s ní letos v létě a docela jí to šlo, ikdyž už jí bude 9 let. Nevím to přesně, ale když jsem si jí brala, tak jí bylo přes rok. Nikdy moc neposlouchala má mentalitu honičů, vypadá jako balkánský honič, má neuvěřitelný orientační smysl a absolutní hluchotu na stopě zvěře. Nejhorší je, že preferuje srnčí zvěř a když utekla tak byl celý les vzhůru nohama : (   Zhoršilo se to po té, co ji strýc použil na dohledání postřeleného srnce. Přijeli myslivci, že přes silnici vyděli přejít postřeleného srnce a jestli by ho nešel dohledat s Argem. Argo byl v té době po mrtvici a moc k použití nebyl a tak si strýc řekl, že to zkusí s Káčou. Káča prý hned vyrazila po stopě a srnce opakovaně stavěla dokud se jim ho nepodařilo dostřelit. Byla velice chválena, ale to byl začátek konce volného pobíhání. Po té co na honě strhla menší srnku, která by prý stejně nepřežila zimu, jsem ji přestala pouště z vodítka. Jednou jsem ji také musela vykopávat z nory a jednou se vrátila tak pokousaná, že vypadala jak bulteriér(tak opuchla, že měla úplnej klabonos). Občas se ji podaří utéct, ale já se snažím aby to bylo co nejméně. A mám to, co jsem vždy říkala že je nejhorší - pes který se nedá pustit z vodítka.Může se proběhnout akorát před barákem na louce, kde ji uřvu : ), nebo v zápřahu na běžkách, kole, běhu  apod. to ji myslím i baví.

Káču jsem musela nechat 19.6.2007 v jejích 9 letech uspat pro rychle se zhoršující zdravotní stav, měla rakovinu (maligní lymfom).

               Obrazek